V jarních měsících začaly probíhat ekologické výukové programy s Cassiopeiou. První a druhé třídy si vybraly program o včelách a mravencích, třetí třída o motýlech, čtvrtá na téma Až dojde ropa, sedmá jela do Řežabineckých tůní, osmá řešila klimatické změny a devátá udržitelný rozvoj v podobě hospodaření rybářských firem. Žáci Ekoparlamentu se zúčastnili webináře Nepanikař, kde se seznámili s aplikací pro řešení stavů úzkosti, deprese a jiné nepohody.

Informace o aplikaci pak předali ve svých třídách.

Strach být sám • Blogy Respektu

Třídy si vybraly nejrůznější cíle spojené s ochranou životního prostředí, návštěva farem, čističky, vodárny, skládky, sběr odpadků atd. Týden čehosi přinesl velkou zábavu. Převleky nás bavily. Pyžama, Češi na dovolené, společenský oblek nebo růžový den. Nezapomněli jsme ani na charitativní akce jako je každoroční sbírka Život dětem, o kterou se postarala nejstarší děvčata z Ekoparlamentu. Na jedné ze schůzek Ekoparlamentu jsme se dohodli, že by se nám na zahradu hodil kompostér. Kuba Maderák společně se svými rodiči dovezli potřebné palety.

Nejprve jsme řešili, kam ho umístíme a jak bude velký. S jeho realizací pomohl pan učitel Syrovátka a jeho žáci v rámci předmětu Svět práce.

Protože jsme celoročně řešili téma zlepšování prostředí školy, doplnili jsme to akcí týdne slušného chování, poděkování a pozitivních vzkazů. Každý se snažil, jak nejlépe uměl. Učitelé hodnotili třídy po každé vyučovací hodině rozsahem bodů. Poděkování a pozitivních vzkazů se sešlo v krabicích mnoho a pošťák Ondra měl co roznášet.

Den naruby byl poslední akcí tohoto školního roku, kterou organizoval Ekoparlament.

Degudrey - doupě Degu: Seznamovací technika V.A.N.A.

Oblečení naruby, slova pozpátku, známky opačně. Deváté ročníky za doprovodu třídních učitelů sehrály proti sobě sportovní utkání v basketbalu, fotbalu a přehazované.

Nechyběla soutěživost, legrace i emoce. V průběhu zimních měsíců pokračovaly práce na realizaci relaxační místnosti. Před Vánoci jsme společně vybrali paletové posezení, sedací bobíky, regály, osvětlení a společenské hry. V hodinách světa práce se paletové sezení sestavilo a zbrousilo. Na podlahu jsme položili tatamy a relaxační místnost byla uvedena do provozu. Je využívána na třídnické hodiny, schůzky Ekotýmu a další aktivity.

Ještě chybí dověsit krásné obrazy s perokresbou našich žáků a o to se postará pan školník. Šesté třídy se střídají v krmení ptáků. Zásoby potravy máme od Lesů města Písku za sběr žaludů.

V únoru proběhl Den mateřského jazyka. Třídy se utkaly v soutěži o nejlepší žákovský jazyk v rychlosti a přesnosti jazykolamů.

AKTUALITY !! | Kvzpi1

Dále se překládala slova do nejrůznějších jazyků a ta se pak také zpracovala do výtvarné podoby. Učitelé se učili nová slova spojlerovat, čilovat a děti si připomněly slova, která upadají v zapomnění. Zaregistrujte se Zapomněli jste heslo?

To šílené zvonivé ticho, které bylo jako vrchol ledovce kam jen ztěžka zaletí pták.

Rezervace a on-line vstupenky | Sladovna

Jen vítr si o ten ledový vrcholek brousil hvízdání do tenka. Svíjela se na zemi, tloukla bezmocně pěstičkami do podlahy až ji bolely a daly vytrysknout dalším a dalším slzám, které spoutávaly její okolí, aby přehlušila ticho…. Hrozilo, že se v něm ztratí. Naučila se ovládat všechny a všechno. Aby nebyla sama. Ani na okamžik. Neexistovalo soukromí ani intimita.

Neustálá potřeba kontaktu. Neutuchající potřeba akce. Stala se závislou na emocích, kterými překřikovala to, co se po ní z nitra sápalo.

Zlomená noha, nemocnice. Pokoj pro dvě osoby, kde druhá postel zela prázdnotou. Tlumení léky po operaci roztříštěných kostí. Ten zvuk! Drásal jí duši prázdnotou, za kterou považovala ticho a démon Osamělosti hrozil, že ji pohltí. Neschopna se pohnout, neschopna křičet. Zvonění vnitřního ticha nabralo na síle a vtáhlo i dovnitř.

Na vrcholku ledovce se otvíral obrovský svět, který dosud nespatřila. Dívala se k obzoru a na každém kousku viděla…. Uživatelské jméno.

Informace pro občany - asistenti prevence kriminality: Město Písek

Jana Slaninová. Nesnášela být kdekoli sama. Jakmile osaměla, vždycky dostala strach. Bála se tak, že jakýkoli náznak opuštění jejími rodiči byť na okamžik v dětském pokoji vyvolával záchvaty hysterie. Jak se jí to stalo? Svíjela se na zemi, tloukla bezmocně pěstičkami do podlahy až ji bolely a daly vytrysknout dalším a dalším slzám, které spoutávaly její okolí, aby přehlušila ticho… Hrozilo, že se v něm ztratí.

Démon Osamělosti. Dívala se k obzoru a na každém kousku viděla… Sebe. Své nekonečné já, propletené se vším tak dokonale, že nikdy nemohla být sama.

Dům dětí a mládeže, Švantlova , Písek | Kroužky

I kdyby už nikdy v životě nepotkala živou duši. Další články tohoto autora. Výsledky vyhledávání.