Tato slova stála u zrodu Archeologického sboru Vocel, jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších muzejních spolků v Čechách a předchůdce dnešního Českého muzea stříbra v Kutné Hoře.

Sborové počátky sahají až do ledna roku , kdy si prozatímní výbor zvolil do svého čela Václava Otokara Předáka Výbor vytvořil sborové stanovy, které 1. Archeologický sbor nesl ve svém názvu jméno, dnes u veřejnosti téměř neznámého, kutnohorského rodáka Jana Erazima Wocela , významného historika a literáta, zakladatele české archeologie a dějin umění, prvního řádného profesora archeologie na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě.

HC Sparta Praha » Fanzone »

Hlavní náplní činnosti sboru měla být péče o historicky a umělecky cenné dokumenty a památky minulosti z Kutnohorska, což znamenalo nejen shromažďování sbírek, ale také péči o nemovité památky regionu. Sbírkotvorná činnost byla zpočátku odkázána především na dary, pouze v malé míře byl Archeologický sbor schopen předměty nebo písemné dokumenty vykupovat. Přesto se sbor úspěšně pokusil zachránit písemnosti Horního archivu, který měla původně převzít kutnohorská obec.

Ta však roku nechala jeho významnou část rozprodat na váhu jako makulatura, tedy balící papír pro hokynáře a řemeslníky. Mezi zachráněné části patřila i Verková registra, což byly nejdůležitější účty kutnohorské mincovny, které nás zpravují o přesném pracovním postupu při výrobě mincí. Dne 9. Na počátku své existence se Archeologický sbor Vocel soustředil především na záchranu a puristickou přestavbu nejvýznamnějších památek Kutné Hory, která byla s ohledem na liknavý přístup kutnohorské radnice zcela nezbytnou.

Radní totiž ve 2. Smutný osud potkal především hlavní městské brány - Kouřimskou, Kolínskou, Čáslavskou a Klášterskou. Vše začalo restaurováním dřevěných chórových lavic v chrámu svaté panny Barbory v roce Téhož roku objevil Antonín Materka pod silnou vrstvou omítky nástěnné malby v prostoru pod kůrem, kde měly opravené lavice stát. Povzbuzen tímto úspěchem pátral i v jiných částech chrámu, a tak se mu podařilo odkrýt fresky v bočních kaplích, především v Smíškovské a Hašplířské.

Také díky těmto objevům sbor započal přípravy na generální rekonstrukci celého chrámu, na kterou byl přizván Josef Mocker a po jeho smrti Ludvík Lábler. Tato více než dvě desítky let trvající oprava byla realizovatelná jen díky finanční pomoci Českého sněmu a vlády rakousko-uherské monarchie. Navíc se nejednalo jen o rekonstrukci dosavadního stavu.

ANTONÍN RYBIČKA V ČESKÉ HERALDICE

Členové sboru vrátili chrámu jeho původní stanovou střechu a nechali nově postavit i čelní zeď. V roce byla vyčíslena celková cena opravy na neuvěřitelných K 48 h, což by dnes činilo přepočteno přes současnou cenu zlata téměř mil. Chrám byl znovu slavnostně vysvěcen až Josefem Doubravou. Kromě chrámu sv. Barbory dokázal sbor Vocel zajistit opravy dalších významných památek. Mezi ty nejvýznamnější patří Vlašský dvůr , Kamenný dům a , Kamenná kašna , kostel Matky Boží Na Náměti , Vysokokostelecká škola a kostel Nejsvětější Trojice Zdálo by se, že zájem o muzejní sbírky stál v prvních 25 letech ve stínu opravy kutnohorského chrámu, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo.

Na první valné hromadě sboru V roce byla sbírka archeologie rozdělena na prehistorickou a historickou, ale to byl již správcem sbírek Emanuel Leminger , profesor na reálné škole v Kutné Hoře. Leminger, který dříve pomáhal Řehákovi s numismatickým fondem, se o svěřené sbírky staral až do roku , tedy plných 44 let.

Během této dlouhé doby se snažil všechny sbírkové předměty sepsat a popsat, aby se daly rovněž využít k výzkumným účelům, a především se je snažil utřídit tak, aby mohly být vystaveny a ukázány široké veřejnosti. Lemingerovy popisy předmětů, často doplněné i o obrázky, samozřejmě neodpovídají současným standardům muzejní katalogizace, přesto je dodnes používají nejen odborní pracovníci našeho muzea, ale i badatelé.

Přestože původní zaměření Archeologického sboru Vocel nepočítalo se založením přírodovědných sbírek, hojné dary členů i příznivců položily základy cenné sbírky mineralogické, petrografické a paleontologické. Mezi nimi kvalitou a počtem vynikla především bohatá kolekce zkamenělin odborného učitele Aloise Horáčka a vzorky hornin a minerálů, které daroval c.

Sbírkové předměty shromážděné členy sboru v letech tvoří dodnes nejcennější část muzejního fondu. Až do přelomu století byla však výstavní činnost velmi omezena, neboť se sbírky několikrát stěhovaly.

První prostory získal sbor Vocel v budově reálné školy. Po dvou letech byly sbírky přestěhovány do radnice, tedy do Kamenného domu, který byl tehdy muzeu přidělen jako trvalé sídlo.

Při jeho rekonstrukci roku dostal sbor prozatím k dispozici přízemí domu čp. Zpět do Kamenného domu se sbírky vrátily v roce , ale o dva roky později musely být opět uskladněny v různých depotech, aby mohla být provedena generální oprava budoucího muzea. Teprve v roce mohl Leminger začít se systematickým urovnáváním sbírek a s přípravou jejich prezentace. Pro veřejnost se brány muzea otevřely v létě roku Tato expozice, neustále doplňovaná nově získanými předměty, vydržela více než 50 let.

Sbor své sbírky vystavoval i na velkých výstavách zemského rozsahu. V roce se účastnil v retrospektivním oddělení Všeobecné zemské a jubilejní výstavy v Praze, kde vystavoval především předměty z oblasti lidového umění a ze své sbírky knih.

Ve dnech 7. Mimo těchto největších akcí vystavoval sbor část svých sbírek i na krajinských výstavách v Čáslavi, Chrudimi, Pardubicích a dalších místech. Vysoká vzdělanost zakládajících členů Archeologického sboru, kteří patřili mezi nejvýznamnější vědce své doby, se projevila i v jejich badatelské činnosti.

Díky jejich píli vycházela celá řada knih o dějinách Kutné Hory. Své drobnější články a studie uveřejňovali v různých periodikách a v neposlední řadě se věnovali i činnosti ediční. Hned v roce , resp. Jejich první tři čísla sám celá napsal. Protože počátkem roku přešel na českou vyšší reálnou školu do Prahy, přestaly Příspěvky vycházet.

Jiří Navrátil ( - )

Obnovil je až o více než 40 let později Emanuel Leminger, na kterého navázali jeho nástupci. Konec sboru znamenal i konec Příspěvků, a tak poslední číslo vyšlo v roce Uveřejněné historické stati jsou zpracovány velice precizním způsobem a vycházejí z detailní znalosti pramenného materiálu, který z velké části sbor sám spravoval. Aktivní sběratelská činnost členů a příznivců Archeologického sboru Vocel neztrácela na intenzitě ani v době Československé republiky, a tak byl záhy celý Kamenný dům přeplněn exponáty od sklepů až po půdu.

Kvůli vyřešení nedostatečných prostorových kapacit žádali představitelé sboru několikrát zastupitelstvo města Kutné Hory o přidělení budovy Hrádku. Jasný příslib přišel sice v roce , ale přesto byla budova předána až koncem září Tehdejší správce sbírek Josef Tomášek začal ihned se stěhováním zámečnické sbírky.

Po týdnu stěhování musel Tomášek svou činnost zastavit a o další tři dny později vše přestěhovat zase zpět do Kamenného domu. Hrádek byl uvolněn pro přípravu nadcházející války. Roku jej zabralo četnictvo a o něco později zde byl zřízen Ústav sociálního zdravotnictví. Těsně před válkou se sbor Vocel prezentoval i na poli archeologickém. V roce provedl výzkum na hradě Sión, posledním místě odporu husitských radikálních vojsk, vedených majitelem hradu Janem Roháčem z Dubé.

Celý výzkum byl proveden u příležitosti Členové sboru zároveň pomáhali s přípravou přednášek profesora Rudolfa Urbánka. Nacistická okupace Československa samozřejmě silně postihla i činnost Archeologického sboru. Sbírky se dostaly do zájmové sféry německých úřadů jako doklad "vysoké úrovně němectví" v Kutné Hoře.

Nebylo žádným velkým tajemstvím, že německé úřady chtějí nejcennější předměty odvézt přímo do Německa. Správce muzea Josef Tomášek se proto pokusil nejvzácnější exponáty a hlavně seznamy předmětů poschovávat, ale 1.

Novým správcem se stal Jaroslav Červený, který s úzkým okruhem nejodvážnějších členů Vocela pokračoval v ukrývání nejvýznamnějších sbírek po půdách a sklepích soukromých domů. Některé věci byly i zakopávány. Několikrát bylo muzeum "poctěno" návštěvou okupační správy, která požadovala vydání konkrétních uměleckých předmětů. Díky "systematické práci" správce sbírek nebyly většinou tyto předměty v depozitářích vůbec dohledány. V lednu přišel příkaz na označení všech exponátů německými popiskami, což bylo splněno až po několika urgencích v květnu následujícího roku.

Ani to však neumožnilo další fungování muzea, které bylo v srpnu definitivně uzavřeno, nadále sem měl přístup pouze správce a ve výjimečných případech i badatelé, samozřejmě pouze němečtí. Po válce trvalo celý rok, než bylo možné muzeum znovu otevřít.

Bylo nutné vyhledat ukryté předměty, což se zdaleka ne u všech podařilo, a vrátit je do expozic. K slavnostnímu znovuotevření tak došlo až 5. Události, které následovaly po Vítězném únoru, znamenaly postupný konec činnosti pro všechny soukromé spolky, a tedy i konec správy sbírek Archeologickým sborem Vocel.

Nově vzniklé muzeum zřizované Městským národním výborem Kutná Hora si až do roku zachovalo název Muzeum Archeologického sboru Vocel. Sbor Vocel fungoval i po zestátnění jeho sbírek jako zájmové sdružení při nově vzniklém městském muzeu. Přesné datum jeho zániku není známo, ale stalo se tak někdy v průběhu V roce oživil konzervátor Josef Vepřek plány na rekonstrukci Hrádku, ale práce samotné začaly až o dva roky později.

Opravy se prováděly pouze v zimě, aby nebyla narušena turistická sezóna. Při opravách byla objevena řada historických skvostů, které byly zrestaurovány, mimo jiné renesanční strop - jeden z prvních projevů renesance v Čechách.

V roce přibyl muzeu v rámci celostátní výstavy let československého hornictví, která se konala u příležitosti výročí vydání Jihlavského horního práva, další unikát celosvětového významu. Z jáchymovského dolu císaře Josefa Kaiser Josef-Schacht byl přivezen a na zahradě Hrádku znovu sestaven velký těžní stroj z Teprve při přechodu správy muzea pod Okresní národní výbor Kutná Hora v roce došlo k přejmenování muzea na Okresní vlastivědné muzeum.

Téhož roku do něj nastoupila historička umění a jeho pozdější ředitelka prom. Eva Handiaková pozdějším příjmením Matějková. Začala s reinstalací expozice v Kamenném domě, kterou zaměřila na hornictví.

V opravených sálech na Hrádku se začaly pořádat výstavy. Judikatura Předpisy Rejstříky Výpočty. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph. Jiřího Spáčila, CSc. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem Štěpánkova 83, Chrudim, proti žalované M.

Jitkou Snítilovou, advokátkou se sídlem Dovolání se odmítá. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění: Okresní soud v Pardubicích dále jen soud prvního stupně rozsudkem ze dne Žalobci uložil povinnost nahradit žalované částku 1 ,37 Kč výrok IV. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání přitom opírá o § o. Z obsahu dovolání se přitom podává, že dovolatelka brojí proti závěrům odvolacího soudu o tom, že nejsou splněny předpoklady pro disparitu podílů.

Domnívá se, že odvolacím soudem citovaná judikatura byla aplikována v rozporu s jejím významem a poukazuje na zjevně nepřiměřené úvahy odvolacího soudu ohledně okolností, jež mohly případnou disparitu podílů založit.

Dovolatelka cituje rozhodnutí dovolacího soudu sp. Dále cituje rozhodnutí sp. Konečně zmiňuje rozhodnutí sp.

Aktuality a články - ŽelPage []

Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rovněž navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo před 1. Dovolání není přípustné.

World Media Partners, s.r.o.

Podle § o. Podle § a odst. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí § 42 odst. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je pak podle § a odst. Může-li být dovolání přípustné jen podle § o.

K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např.

Především je nutné uvést, že dovolatelka v dovolání sice uvádí celou řadu námitek a výhrad, jimiž brojí proti závěru odvolacího soudu, že nejsou splněny předpoklady pro možnou disparitu podílů, zásadně však v jejich souvislosti řádně nevymezila otázku přípustnosti dovolání, kterou by se měl dovolací soud zabývat. S ohledem na podrobnější dovolací argumentaci s odkazy na řadu rozhodnutí dovolacího soudu považuje dovolací soud nad rámec uvedeného zdůraznit, že odvolací soud se při posouzení disparity vypořádacích podílů od judikatury dovolacího soudu neodchýlil.

K disparitě vypořádacích podílů se v poměrech zákona č. Soudní odklon od základního pravidla o rovnosti vypořádacích podílů tzv. Disparita se může vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich srovnej např.

Určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu, zohledňující všechny okolnosti případu [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne Při posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence.

Disparitu vypořádacích podílů nemusí nutně založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, nýbrž je možné uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit, ale ve svém souhrnu či kombinaci uplatnění disparity opodstatňují [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne C 14 v Souboru ].

Dovolací soud přezkoumá naplnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání SJM jen z toho pohledu, zdali nejsou relevantní úvahy soudu v nalézacím řízení zjevně nepřiměřené [srovnej např. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne Ve vztahu k negativním okolnostem v manželství z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že jednání, která jsou v rozporu s § 18 zákona č.

Odklon od principu rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu [srovnej např. Toliko výjimečně je možné přistoupit k disparitě vypořádacích podílů i v případě, kdy se negativní okolnost bezprostředně nepromítla do majetkových poměrů. Půjde zpravidla o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl [srov.

C 13 v Souboru , či ze dne C 15 v Souboru ]. Z judikatury se dále podává, že vypořádací podíl jednoho z manželů na zaniklém SJM nelze snížit jenom proto, že příčinou rozvratu manželství byl jeho mimomanželský vztah [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne C v Souboru ], neboť právní úprava neumožňovala vyslovit vinu manžela na rozvodu, i když ukládá soudu přihlédnout k příčinám rozvratu.

Jde mnohdy o těžko postihnutelné příčiny, mající původ v intimní sféře, a i zdánlivě jasné příčiny rozvratu v daném případě navázání mimomanželského vztahu mají své příčiny. Není ovšem vyloučeno, aby nevěra jednoho z manželů ve spojení s dalšími skutečnostmi vedla soud k úvaze o disparitě podílů, a to např. C 13 v Souboru ]. Samotné příčiny rozvratu manželství tak nejsou pro stanovení výše podílů manželů na jejich vypořádávaném SJM významné, pokud neměly přímý dopad na hospodaření se společným majetkem nebo na péči rodinu [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne Co se pak týče principu zásluhovosti, vychází judikatura z teze, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty [srovnej např.

Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku.

Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a v mezích jeho možností o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne C 13 13 v Souboru , ze dne C 12 v Souboru , či ze dne C 12 v Souboru ].

V rozsudku ze dne V posuzované věci soud prvního stupně rozhodl o disparitě podílů v neprospěch žalobce. Zohlednil především, že žalovaná investovala nemalé finanční prostředky získané z prodeje jiných svých nemovitostí do společného majetku účastníků a že se žalobce výrazným způsobem podílel na rozpadu manželství.

Poukázal na nežádoucí jednání žalobce odporující dobrým mravům a spočívající v tom, že za trvání manželství navázal žalobce mimomanželský vztah, z něhož se narodilo dítě, že užíval i s přítelkyní nemovitosti ve vlastnictví žalované, že se z těchto nemovitostí musela žalovaná i s jejich tehdy nezletilou dcerou a svojí matkou odstěhovat, že jí bránil v užívání těchto nemovitostí a odmítal se vystěhovat.

Zohlednil rovněž, že žalobce od rozpadu manželství platil pouze výživné na nezletilou dceru, jinak se na péči o ni nijak nepodílel. Odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že je dán důvod odchýlit se od rovnosti podílů obou účastníků, nesouhlasil. Především neshledal mimořádné zásluhy žalované o nabytí společného majetku, a to ani v době, kdy žalobce zanedbával péči o rodinu a společný majetek.

Poukázal na to, že samotné částečné financování investic do společných nemovitých věcí z výlučných prostředků žalované takovou zásluhou není, neboť se do vypořádacího podílu promítlo náležitě již zohledněním vnosů žalované na společný majetek. Uvedl rovněž, že nedostatek péče o rodinu lze žalobci vytýkat snad až jako následek rozvratu manželství, kdy žalobce navázal známost s jinou ženou a narodilo se jim dítě. Takové jednání žalobce v době rozvratu manželství však kauzálně nesouvisí s dobou, kdy účastníci nabyli majetek, který je nyní vypořádáván.

Podle dovolacího soudu odvolací soud správně reflektoval, že k disparitě vypořádacích podílu je nezbytné přistupovat zdrženlivě, neboť se jedná o institut, jehož použití musí být odůvodněno okolnostmi konkrétního případu.

Odvolací soud přesvědčivě vysvětlil, že nebylo zjištěno, že by se jeden z manželů v době rozhodné pro posouzení nabytí společného majetku nestaral o rodinu a společný majetek, ani to, že by se některý z účastníků zasloužil o nabytí a udržení majetku ve společném jmění manželů mimořádně více, čímž nejsou dotčeny finanční investice zohledněné jako vnosy účastníků do společného majetku. Poukázal na to, že jediné, co ze závěrů soudu prvního stupně nepochybně vyplývá, je, že žalobce později navázal známost s jinou ženou a že následkem rozvratu manželství vznikl spor mezi účastníky o tom, zda společné jmění manželů bylo ohledně domu s pozemky v XY zúženo, či nikoliv.

V souladu s dostupnou judikaturou pak dovodil, že se nejedná o natolik negativní okolnosti, které by měly vést k úvaze o disparitě vypořádacích podílů. Samotná nevěra totiž důvodem pro disparitu vypořádacích podílů být nemusí a jiné okolnosti, které by disparitu podílů mohly založit, např.

Dovolací soud tak závěry soudů obou stupňů nepovažuje za zjevně nepřiměřené, pročež v dovolacím přezkumu obstojí. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle § c odst. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne V souladu s § f odst.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne David Havlík předseda senátu.