Správce Triomed s. V souvislosti s poskytováním zdravotní péče jsme povinni o Vás — pacientovi, shromažďovat osobní údaje v rozsahu nezbytném pro poskytnutí a vykázání zdravotní péče, přičemž rozsah shromažďovaných osobních údajů vyplývá z platné právní úpravy. Pokud evidujeme Vaše osobní údaje nad rámec povinností, které nám stanoví právní předpis, vyžádáme si vždy předem Váš písemný souhlas. Vaše osobní údaje shromažďujeme a používáme výhradně v souvislosti s poskytováním zdravotní péče Vaší osobě.

Rovněž jsme povinni Vaše osobní údaje sdělovat při vykazování hrazené zdravotní péče a plnění dalších zákonných povinností, například daňové a účetní povinnosti a v rámci hlášení do registrů některých nemocí stanovených zákonem.

Vaše osobní údaje sdělujeme oprávněným subjektům a institucím pouze v případech, kdy je nám tato povinnost uložena právním předpisem. Osoby, které mají možnost se s těmito Vašimi osobními údaji seznamovat, jsou rovněž zákonem zavázány k ochraně osobních údajů a povinné mlčenlivosti.

Údaje vedené o Vás ve zdravotnické dokumentaci obsahují zejména skutečnosti nutné pro identifikaci Vaší osoby, údaje o provedených vyšetřeních, případně o zjištěné diagnóze, léčbě, předepsaných léčivých přípravcích, případně zdravotnických prostředcích, výsledcích komplexních a kontrolních vyšetření, eventuálně Váš informovaný souhlas nebo nesouhlas s jednotlivými zákroky a léčbou.

Vaše osobní údaje shromažďujeme po dobu, kterou stanoví právní předpisy. Zejména lze odkázat na vyhlášku č. Dále lze odkázat na právní předpisy ve vztahu k účetnictví a daňovým povinnostem, které rovněž vymezují archivační dobu, po kterou je nutno písemnosti prokazující poskytnutí zdravotní péče archivovat. V případech plnění smluvní povinnosti, například v případech poskytnutí zdravotní péče, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, evidence Vašich kontaktů v objednávkovém systému aj.

Jako pacient máte právo na přístup ke svým osobním údajům. Pokud shledáte, že nejsou vedeny osobní údaje správně či jsou nepřesné, máte právo požádat o opravu svých osobních údajů.

Rovněž máte právo na výmaz svých osobních údajů v rozsahu dobrovolně poskytnutých osobních údajů, tj. Naopak se nelze domáhat výmazu osobních údajů, které je poskytovatel zdravotních služeb povinen shromažďovat, a to na základě právní povinnosti povinnost uložená právní předpisem , tj.

Ornitoložka představí ptáky žijící na Cvilíně: Krnov

Jako pacient můžete podat stížnost u dozorového úřadu, pokud se domníváte, že zpracováním Vašich osobních údajů dochází k porušení právních předpisů o ochraně osobních údajů. Stížnost můžete podat u dozorového úřadu, kterým je pro území ČR Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, 00 Praha 7 www. Vaše osobní údaje zpracováváme a ukládáme v souladu se zákony, data jsou chráněna před neoprávněným přístupem, náhodným smazáním a škodlivými pokusy o hacking, data nejsou sdílena s neoprávněnými subjekty.

MUDr. Veselý, s.r.o. |

Minoritů triomed triomed. Informace pro pacienty o zpracování osobních údajů. Vaše práva při poskytování zdravotních služeb v souvislosti se shromažďováním osobních údajů Jako pacient máte právo na přístup ke svým osobním údajům. Kam dál? Péče o dítě ordinace nám. Minoritů ordinace ul. Často hledáte. Registrace novorozence zajistěte své ratolesti včas lékaře na celé mládí. E-recept využijte možnosti ušetřit čas a svůj recept si nechte zasílat elektronicky. On-line objednání objednejte se k lékaři na čas z pohodlí domova.

Péče o dítě péče o novorozence, očkování, výživa kojenců Minoritů Nám. Web vytvořilo studio ChceteWeb? Další web, který neběží na Wordpressu. Rádi bychom Vám poskytli co nejlepší zážitek s našimi webovými stránkami. Soubory cookies se používají k lepší personalizaci Vaší zkušenosti se stránkami a k tomu, abychom se dozvěděli, jak návštěvníci naše webové stránky používají. Paní Barbora je pěstounkou více než 20 let.

Vychovala dvě dnes už dospělé děti v dlouhodobé pěstounské péči a v roce se stala pěstounkou na přechodnou dobu PPPD. K dnešnímu dni prošlo její náručí 11 ohrožených dětí. Je jiné být pěstounem v roce a dnes? Jak se změnila příprava pěstounů a udělala by dnes něco jinak? Na tyto a další otázky najdete odpovědi v rozhovoru s paní Barborou, pěstounkou, oceněnou za svou obětavost a práci i Moravskoslezským krajem. Bylo mi třicet let, byla jsem svobodná, bezdětná a žila jsem život, který mě nenaplňoval.

Proto jsem se rozhodla to změnit. Toužila jsem po dítěti. Chtěla jsem si vzít do péče opuštěné dítko, které dá mému životu smysl, a kterému já dám domov.

Když jsem poprvé přišla na OSPOD orgán sociálně právní ochrany dětí zeptat se, zda bych mohla adoptovat dítě, o pěstounské péči jsem nevěděla vůbec nic. Teprve sociální pracovnice mi vysvětlila, jaký je rozdíl mezi adopcí a pěstounskou péči. Nechtěla jsem na dítě čekat příliš dlouho, a když jsem navíc sdělila, že nemám problém přijmout dítě minoritního etnika, byla mi jednoznačně doporučena pěstounská péče.

Podala jsem žádost o svěření dítěte do pěstounské péče, dodala všechny potřebné dokumenty a poté prošla přípravou. Ta se ale diametrálně lišila od té, kterou procházejí budoucí pěstouni nyní. Během přípravy jsem absolvovala dvouhodinový rozhovor s psycholožkou, vyplnila 2x testy s celkovým počtem asi otázek, nakreslila strom a člověka a znova jsem si s paní psycholožkou dvě hodiny popovídala.

Byla jsem zařazena do evidence jako schválený pěstoun a během pár měsíců jsem měla doma skoro tříleté dítě. Dvakrát ročně nás navštěvovala sociální pracovnice a jednou ročně jsme se zúčastnili víkendového setkání pěstounů. To bylo vše. Je mi velmi líto, že jsem se informace, které jsem získala později v roce při přípravě na pěstounskou péči na přechodnou dobu PPPD , nedozvěděla o několik let dřív.

Až tady jsem porozuměla některým věcem, o kterých jsem dříve neměla při výchově přijatých dětí ani tušení, a mohla jsem alespoň částečně napravit chyby, které jsem díky své nevědomosti udělala. Můžu říct, že na pěstounskou péči na přechodnou dobu jsem byla připravena už velmi dobře. Během příprav jsou informováni o důležitosti připoutání, o tom, jak děti prožívají ztrátu své rodiny a jak s dětmi pracovat.

Příběh pěstounky Barbory Kiczmerové – 1. díl – Hledáme rodiče

Hlavně ale mají organizaci, která by jim měla zajistit odbornou pomoc, když se problémy začnou kupit. Mají rovněž možnost se na půdě organizace setkávat s ostatními pěstouny a sdílet své prožitky.

První dítě ke mně přišlo tři měsíce před svými třetími narozeninami. Když se zpětně ohlížím na to naše první setkání, vidím, jak špatně to všechno probíhalo.

Blíž přírodě po sté, tentokrát srdcem Českého krasu -

Přijela jsem do kojeneckého ústavu v Krnově, přivedli mi dítě, já je vzala za ruku a odvezla si je na víkend domů. Cizí žena, cizí auto, cizí byt… Po třech dnech jsem dítě vezla zpět. Chlapec se mě držel jak klíště, nechtěl zpátky, plakal.

Pro mě i pro chlapce to bylo neskutečně těžké. Další týden jsem pro něj jela znova s tím, že už se vracet nebude. Bližší seznamování probíhalo tedy už za pochodu až doma. Druhé dítě jsem si přivezla domů rovněž z kojeneckého ústavu, mělo 20 měsíců. Seznámení proběhlo také dost narychlo a nezvykle. Pro dívenku jsem jela velkou dálku až do Teplic, proto jsem měla zajištěné ubytování přímo na místě.

Během nedělního odpoledne jsme spolu mohly pobýt dvě hodiny, v pondělí měla holčička vypsané všechny papíry a odpoledne jsem ji již odvážela k nám domů. A znova to stejné, cizí žena, cizí auto, cizí byt…. Mohla jste si dát nějaké požadavky nebo mít přání, nebo vám děti prostě přidělili?

U obou dětí jsem měla stejné požadavky: holčička do 3 let, etnikum nehraje roli, střední postižení může být. Proto mám doma chlapce i dívku???? Do rozhodnutí stát se pěstounkou jsem vstupovala sama, bez partnera. Moji rodiče v té době již nežili, ale velmi mě podporovala moje sestra s rodinou a rovněž přátelé. Všichni velmi dobře děti přijali. Se sousedy a známými to tak jednoduché bohužel nebylo.

Ze začátku to bylo velmi těžké, zvlášť když byly tyto otázky kladeny i v přítomnosti dětí. Později jsem se naučila reagovat asertivně a utnula jsem rozhovor ještě dřív, než se začal tímto směrem ubírat. Zatímco v mateřské škole se k nám učitelky i rodiče ostatních dětí chovali hezky, na základce jsme se setkávali už s nepochopením. U dětí se přirozeně začaly objevovat různé problémy. U syna to bylo hlavně chování.

Nikdo v té době nechtěl slyšet, že dítě potřebuje individuální přístup, protože si něčím prošlo a syn si během prvních let svého života zažil opravdu dost nehezkých věcí.

Nikdo mě neposlouchal. A když už poslouchal, stejně nepochopil. Příprava do školy nám zabírala neúměrné množství času a výsledky se vůbec nedostavovaly. Když jsem si pak ve škole vyslechla, že má prostě makat ještě víc, bylo mi to líto. Učitelé byli skálopevně přesvědčeni, že kdyby se připravovala, byly by i výsledky. Naše vzpomínky na základní školu nepatří k těm příjemným. Na střední škole je naštěstí situace úplně jiná a dcera chodí do školy ráda.

Říká se, že nejhorší jsou začátky. Platilo to i ve vašem případě? Na co se má pěstoun připravit?

Na začátku, když jsme se společně všichni tři sžili, panovala celkem pohoda. Myslela jsem si, že když budu mít děti ráda takové, jaké jsou, bude všechno v pořádku a samo se vše srovná. Ale není to tak, láska a pochopení nestačí. Tyto děti mají v sobě zranění, která dřív nebo později vyjdou na povrch, a já na to nebyla připravená. Nástup puberty u syna nám převrátil život vzhůru nohama.

Neplatila žádná pravidla, to, co do té doby fungovalo, fungovat přestalo. Měli jsme štěstí, že jsem v té době procházela přípravou na pěstounskou péči na přechodnou dobu. Nebýt skvělých a profesionálních lektorů, se kterými jsem byla v kontaktu, a kteří mi pomáhali všechny ty šílené situace řešit, nevím, jak by to nakonec u nás dopadlo.

Je velmi náročné přežít období dospívání jakýchkoliv dětí, a u těch přijatých je to ještě těžší a trvá to obvykle déle. Ale když to zvládnete, šance, že tyto děti najdou svou vlastní cestu a zapojí se do normálního života, je velká.

Aktuality :: Mgr. Simona Slaninová

Každý, kdo uvažuje o pěstounství, by si měl uvědomit, že si bere na sebe velký závazek na celý život. Přijímáte dítě zraněné, zrazené, které se nebude vždy chovat standardně. Budete muset za svým dítětem stát, i když všichni ostatní nad ním zlomí hůl. Pokud přijmete dítě jiného etnika, musíte být připraveni bránit ho před rasistickými útoky a stále dokola mu vysvětlovat, že není horší než ostatní.