Články Moje létaní. Sedím na zadním sedadle Trenéra v Otrokovicích Piloti jsou dnes ti co jezdí ve formulích, na saních, snad i na lodích, vytvářejí se pilotní projekty atd.. Můj názor je, že pokud takového pilota formule posadím do letadla a nebude to umět, tak je to přece jen řidič.

Je to ale jenom můj názor a přání nazývat věci pravými jmény. Zkusím začít tím, jak jsem se vlastně k letadlům dostal. Žádný dětský sen o létání to nikdy nebyl tak jako u jiných. V roce , hned po maturitě jsem nastoupil na prázdninovou brigádu do podniku Moravan v Otrokovicích. Pracoval jsem na vrtačce a na vedlejším stroji pracoval Honza Berný, který již v té době prováděl základní letecký výcvik v otrokovickém aeroklubu a od něj jsem se dozvěděl, že je možnost se přihlásit bez předchozích modelářských či plachtařských zkušeností.

Tak jsem to udělal. Po cestě z práce jsem se zastavil u náčelníka aeroklubu a vyplnil jsem přihlášku do motorového leteckého výcviku jako branec — v podstatě obdobný výcvik dělali budoucí řidiči nákladních automobilů v Autoškole Svazarmu. První co mě čekalo byly zdravotní prohlídky v Ústavu leteckého zdravotnictví Praha, které na stejném místě absolvuji již 53 let. Jen do otrokovického aeroklubu podalo přihlášku více než stodvacet zájemců o létání a z toho jich téměř sto neprošlo zdravotními prohlídkami.

Na podzim téhož roku mě přišla pozvánka na zahájení teorie. Teorie se vyučovala vždy v neděli, soboty byly pracovní. Následovala malá epizodka, na kterou si vzpomínám. Jsi hlůpý, nebo co? Ty sa chceš zabit? Ty na to nemáš! Na nic jsem neodpovídal a dělal jsem stejně podle svého.

Po absolvování teorie začalo na jaře praktické intenzivní létání na letounech Zlin Z a Z Trenér. Zhruba v polovině května po odlétání 12 hodin ve dvojím mě instruktor poslal na přezkoušení před prvním samostatným letem. Moc jsem si nevěřil, protože jsem měl neustále pocit, že letadlo neřídím já, ale můj instruktor.

Také podle toho dopadlo přezkoušení. Letiště bylo čerstvě pokosené a přistávali jsme mezi kupky sena. Přistání se mi vůbec nepovedlo, letoun skákal jako koza a já si vnitřně oddechl, že na solo nepůjdu. K mému překvapení přezkušující inspektor vystoupil a na sólo mě jako jediného ten den z celého výcviku pustil.

Když můj instruktor viděl jak jsem při přezkoušení neslavně přistál a přesto mě inspektor pustil na první samostatný let a ač nekuřák, vyžebral cigaretu, nasedl na Pionýra a odjel směrem k řece Moravě, že to nemusí vidět. Start a vlastní let, který zvládá každý po pár hodinách byl bez problémů a před nejnáročnější částí letu přistáním jsem si uvědomil, že už i samotné přistání musím zvládnout sám. V létě jsme už létali všichni samostatné a orientační lety. Na rozdíl od dnešní výcvikové osnovy jsme jako žáci prováděli výcvik také ve skupinovém létání.

Jedno krásné odpoledne když jsme se připravovali ke startu přišel na návštěvu bývalý člen aeroklubu, v té době vojenský pilot proudového MiGu Pavel Bařina, který pocházel jako já ze Zádveřic. Já byl zrovna vybrán jako vedoucí skupiny. Bařina se o hodinu později vracel z letiště domů a u našeho domu potkal mého otce sedícího na lavičce.

Otec netušíc, že již létám sám a dokonce i skupiny, požádal Pavla, aby mě létání rozmluvil. K jeho údivu mu Pavel řekl, že už je na to pozdě a táta se musel s touto skutečností smířit a začal mé létání respektovat, ba řekl bych, že začal být na mě i hrdý, i když to nikdy nedal najevo. V srpnu téhož roku jsme absolvovali pilotní zkoušku, která se skládala z letu do prostoru, který obnášel řešení nouzových postupů požár na palubě, vysazení motoru, porucha některých přístrojů, nácvik vynuceného přistání do terénu a vybírání letounu z vývrtky a dále z navigačního letu.

Pak teoretická zkouška let. V té době jsme se měli rozhodnout o nástupu do Vojenského leteckého učiliště v Košicích. Po velké agitaci z 12 pilotů to podepsal jediný a to jsem byl já. Bylo mi totiž náčelníka, který byl nešťastný z toho, že na vojnu nikdo nechce, líto.

Začátkem roku jsme již jako frekventanti Vyššího leteckého učiliště absolvovali kontrolní vyšetření v Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze. Bylo nás asi 25 a z toho asi polovina nebyla uznána pro proudové letectvo. Byl jsem mezi nimi bohužel i já. V té době byla praxe taková, že prvním rokem jsme absolvovali výcvik na vrtulových cvičných strojíh C licenční Jakovlev Jak vyráběný u nás a druhým rokem pak právě na základě zdravotní prohlídky se přecházelo na MiGy, nebo vrtulníky.

Takže díky prohlídce jsem měl druhý rok začít létat vrtulníky. Zachránili mne od toho déle sloužící piloti, kteří v té době nebyli v Praze uznáni pro službu na proudových letadlech. A protože armádu již stáli hodně peněz, rozhodlo velení, že je převedou ke spojovacímu letectvu.

Kdo měl štěstí, nebo známosti se přeškolil na dopravní Iljušin IL, nebo v té době ještě u armády létající aerotaxi L Morava. Většina z těchto pilotů však přešla na vrtulníky a bylo jich tolik, že pro nás již nebylo uplatnění. A tak jsem po deseti měsících ukončil dráhu vojenského pilota — já jsem jim v podstatě ani nechtěl nikdy být. Přišel konec srpna a já jsem přesně po 24 měsících šel do civilu. V témže roce začalo značné šetření ve státní kase, aeroklubům byly podstatně krácené dotace a létání ve Svazarmu se začínalo platit z vlastní kapsy.

A na to jsem v té době neměl. Čtyři roky jsem brigádničil v Ostravě a jednou jsem v Otrokovicích na nádraží potkal známého a ten mi řekl, že v Otrokovicích se létá jako dřív, v podstatě zadarmo. A tak jsem zase zašel za již novým náčelníkem a začal znovu. Opakování základního výcviku a znovu pilotní zkouška. Tu první jsem dělal ve Svazarmu, tentokrát byla ale daleko náročnější na Státní letecké inspekci. No, na podruhé se mi to povedlo. A na Okresní vojenské správě mi bylo přiděleno nové číslo vojenské odbornosti — pilot v záloze.

To obnášelo mimo jiné 25 letových hodin placených armádou. Pak přišla svatba a stěhování do Jablonce nad Nisou. Zde jsem navštívil letiště v Hodkovicích nad Mohelkou a v Liberci.

Na obou letištích měli zájem a já si vybral Liberec. A to hlavně pro výhodné spojení tramvají, v té době probíhalo prakticky celou zimu v aeroklubech školení, takže dojíždění bylo podstatně snažší. Možná to bylo řízení osudu, ale možnosti v Liberci byly jiné, než v Otrokovicích.

Motorových pilotů tam bylo v té době málo. A tak kromě toho, že jsem nalétal hodně hodin při vlekání větroňů, jsem také získal kvalifikaci pro vícemotorová letadla Aero Ae a L Morava, což nebylo běžné přeškolení, ale typová zkouška opět na Státní letecké inspekci dnes Úřad pro civilní letectví. V roce jsem byl vyslán do Ústřední letecké a parašutistické školy ve Vrchlabí, kde jsem absolvoval měsíční kurz instruktora motorového létání.

Ve Zlinu Z na pravém instruktorském sedadle se svým žákem nedaleko Vyškova Ještě pro vysvětlení se vrátím zpátky k leteckému výcviku ve srovnání s autoškolou. Příkladně člověk absolvuje ve dvaceti létech autoškolu se Škodou Favorit.

Deset let nejezdí a pak si koupí Mercedes, řidičák má platný, tak může jezdit. V letectví se musí každý na nový typ přeškolit a pokud nelétá déle než tři měsíce, musí mít přezkoušení instruktorem a to na každý typ, na kterém má přestávku.

A to si dneska musí každý platit. Snad i s ohledem na ekonomickou situaci se povolená přestávka v létání prodlužuje i podle Evroských předpisů na 6 měsíců. Výprava libereckého aeroklubu v Jindřichově Hradci, Hurta úplně vlevo V roce o prázdninách nastoupilo do Liberce cca 25 studentů Vysoké školy dopravy a spojů Žilina.

Tato škola měla smluvně několik let zajištěna základní pilotní výcvik svých žáků u Aeroklubu Svazarmu. Byl jsem taky mezi šesti instruktory a tak místo zaměstnání jsem si užíval nových Zlínů Z celý měsíc. Mzda z mého soukromého zaměstnání byla refundovaná. Vyfasoval jsem tři studenty a jednu studentku. Byla z Nového Města n.

Ročenka Amatérské scény by Michal Drtina - Issuu

Ještě před zahájením létání jsme se střídali v přednáškách na učebně. Až po 14 dnech mi studenti řekli, že jediný instruktor se kterým nechtěli létat, jsem byl já. No, po pár dnech názor změnili a dokonce mne přemlouvali abych do svého družstva přetáhl jejich kamaráda, který létal u jiného instruktora. Teď trošku odbočím a předběhnu dobu.

Mladá dáma : časopis magazín pro současnou ženu. Orlicko : týdeník okresu Ústí nad Orlicí. Průkopník úspěšného podnikání : měsíčník, věnovaný zlepšování průmyslu, obchodu, živností, zemědělství, propagaci, reklamě a lepší organisaci práce a podnikání.

Šalda, F. Girgal, Věda a vědění všeobecně. Dokumenty všeobecně. Informační činnost. Systémy psaní a písma. Znaky a symboly. Normalizace a normy. Signatura: B V Praze : Oeconomica, Signatura: A NIC, c Brno : B4U, Montag, Josef, What drives the gender gap?

Městský hřbitov v Ústí nad Orlicí - PDF Stažení zdarma

Ostrava : Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Chomutov : L. Marek, Veřejná obecní knihovna Seznam knih veřejné obecní knihovny občanské besedy "Komenský" v Pražském Předměstí u Hradce Králové. London : Facet Publishing, Četba, studium, setkávání : Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně.

Harvey, D. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Nadace Charty 77 Výroční zpráva [elektronický zdroj] : Nadace Charty Šedesát let Řemeslnické besedy v Jičíně : Hradec Králové : Městská obrazárna, Novina.

Choceň : Základní škola Sv. Čecha ve spolupráci s Orlickým muzeem v Chocni, Vzácné knihy Český bibliofil. Psychologie Sborník Vysoké školy pedagogické v Praze. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, Signatura: 22 Marek : brož.

Praha : Pragma, Signatura: Spiral Energy vyd.

Novinky ve fondu knihovny - Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

Brno : Spiral Energy, Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, Hejna, Dalibor, Kapitoly z dějin filosofie II. Liberec : Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Hejna, Dalibor, Kapitoly z dějin filosofie I.

Praha : Filosofický časopis : Filosofia, Praha : Filosofia, Praha : Karolinum, V Plzni : Západočeská univerzita, Praha : Talpress, Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, Heidegger, Martin, [Was heißt denken?

Česky] Co znamená myslet? Praha : Portál, Marek pro Husitskou teologickou fakultu Univerzitu Karlovy v Praze, Tanzi ; [z anglického originálu Praha : Dobrovský, Praha : Knižní klub, Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, Praha : Leges, Praktická filozofie Černík, Bohumil, dub.

Ostrava : Moravapress, Schwartz ; [přeložila Blanka Pscheidtová]. Církve 2 - Náboženství Bible v životě církve : Praha, Česko Bible v životě církve : : sborník textů ze sjezdu členů a přátel občanského sdružení Exulant : Praha, 8.

Praha : Občanské sdružení Exulant, Signatura: D Plzeň : Cykloknihy, Praha : Nakladatelství Lidové noviny, c V Pstruží : Lukáš Lhoťan, V Plzni : Západočeská univerzita, Fakulta filozofická ve spolupráci s Institutem paměti společnosti a krajiny, Praha : Vyšehrad, Praha : Paulínky, Praha : Grada Publishing, Solis, Dan, V Kristových stopách : Ježíšovi učedníci ve Praha : Církev adventistů sedmého dne, Steger, Carlos A.

Praha : Pro Evangelickou teologickou fakultu UK vydal Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická, Praha : Krutina Jiří - Vacek, Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, Praha : Grada, V Praze : Pasparta, Praha : Návrat domů, c Fromm, Erich, [Escape from freedom. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, katedra informačních a komunikačních technologií, Kodrazi, Suzan Mohlo by Kosovo byť východiskom zo "Stretu civilizácií"? Krajanský sjezd : Jičín, Česko Krajanský sjezd v Jičíně r.

Magic Mitchell, Eva Kdo se po stará? Praha : Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha : Motto, Praha : Ikar, Obyvatelstvo, domy, byty a domácnosti podle sčítání lidu, domů a bytů [elektronický zdroj] : Česká republika, kraje, okresy, SO ORP, správní obvody Prahy a města sídla SO ORP : průřezové : sčítání lidu, domů a bytů k Signatura: F Pilsen - Kulturhauptstadt Europas : Projektprogramm.

Církevní aktuality

Pilsen - European capital of culture : programme outline. Plzeň - evropské hlavní město kultury : program projektu. Revue pro media Olomouc : Fontána, c Praha : Knihovna Václava Havla, Praha : Kořeny, V Plzni : Fakulta filozofická Západočeské univerzity,